LINE UP EVROPA2 STAGE:
19:00 ABH
16.07. Točník - České Hrady (CZ) (with Divokej Bill, Kryštov, Wohnout, V.Fixa, Vladimir 518)
RUNNING ORDER:
STAGE A :12.00 - 13.00 VYPSANÁ FIXA
15.07. Šurany (Podhajská) - Podhajská fest (CZ) (with Ine Kafe, Desmod, Vypsaná Fixa)
RUNING ORDER:
15:25 Everlong
Milan Říský / 12.07.2011
Dalo by se říct, že tento rozhovor vznikl na přelomu dvou etap kapely Pipes and Pints. Zatímco ta první (symbolizovaná především deskou Until We Die, koncerty v zahraničí a letošním odchodem zpěváka Mika) končí, tak druhá na ní plynule navazuje. Festivalové léto je sice v plném proudu, avšak změny, které se v táboře této formace chystají, zvěstují další úspěchy nejen na domácí ale i světové scéně. Avšak zbývá najít náhradu za Mika. Co vše můžou Pipes and Pints nabídnout?
V současné době hledáte nového zpěváka na post odcházejícího Mika. Hlásí se vám zájemci?
Ondra: Máme docela široké spektrum zájemců – od sedmnáctileté Vendy z Dolína u Strakonic, až po kluky z Texasu. Nejspíš budeme chtít zase nějakýho Amíka.
Vojta: Nemusí to být Američan za každou cenu, stačí být rodilý mluvčí, či mít perfektní angličtinu. Jde nám o dobrou úroveň. U většiny kapel v ČR poznáš, když angličtina nesedí. To se ti v zahraničí nestane. A když jo, tak to nevadí, protože je to účelný, jako v případě Gogol Bordello. Pokud se to však snažíš dělat jako my a dokonalé to není, tak to působí spíše vtipně, což bychom neradi. Nechceme se ukvapit, máme pár lidí v merku a hlavně si myslím, že máme co nabídnout – ať už koncerty, zázemí, studio či novou desku. S novou deskou jde ruku v ruce spolupráce s labelem I Hate People (IHP records), se kterým jsme podepsali smlouvu, i když nemáme zpěváka. Bylo to od nich neuvěřitelně vstřícné.
Tak být pod labelem I Hate People je sen mnoha punk rockových kapel…
Ondra: Ve chvíli, kdy jsme se o zájmu ze strany I Hate People Records dozvěděli, tak nám to vlilo nových pět litrů krve do žil. Nejdříve se ohrozí chod kapely, odejde zpěvák a hlavní frontman a nato přijde kluk z největšího labelu svého druhu v Evropě, kam se žádná kapela s našeho bloku ještě nedostala a řekne, že nás chce, nehledě na současnou situaci. Že nám prostě věří. Každopádně pokud nový člen přijde ze zahraničí, tak se sem bude muset alespoň na pár prvních let přestěhovat...
Vojta: My se toho nebojíme. Šikovných muzikantů a zpěváků je hrozně moc. Na světě je tisíce kapel, co nikdy šanci jako máme my mít nebudou. My máme svůj zvuk a na domácí scéně jsme se stali řekněme větší kapelou a díky tomu je pro nás jednodušší dostat se do zahraničí.
Díky tomu naskočí nový zpěvák do slušně rozjetého vlaku. Zahraniční turné, nová deska. Co o ní prozradíte?
Vojta: Ve chvíli, kdy budeme mít zpěváka, který do toho s námi půjde, vše dotáhneme do konce. Máme zhruba deset až dvanáct věcí, na které je zatím napsaná hudba. Zbývá doplnit jen text a vokály. Tyto skladby pravděpodobně ještě upravíme, protože nový zpěvák může být i zkušený muzikant. No a pak hurá do studia. Doufáme, že se nám vše podaří do konce tohoto roku, případně začátkem dalšího. Do půl roku bychom měli rádi hotovo.
Zbrzdil odchod Mika tvorbu nového alba? 
Vojta: Spíše bych řekl, že se nám odsunuly plány. Na Mikovi muzika nestála. Byl to důležitý člen, ale rozhodl se odejít. Nikdy bychom nepřemýšleli nad tím to zabalit. Spíše hledáme cesty, jak to udělat lépe a jak na tom hudebně zapracovat jinak, než dříve.
Tomáš: Rozhodně to bude lepší. Pro většinu z nás byl debut první nahrávkou, takže jsme teď zkušnější.
Ondra: Já bych řekl, že bude více hudebnější a promyšlenější. A zpěv možná bude i víc zpěv. (smích)
Vojta: A zavání to druhou kytarou. Nemůžeme si tím být jistí, ale lidé se kterýma jsme jednali, byli zároveň i kytaristi. Tomáš už dlouho chtěl mít dvě kytary, ale nechtěli jsme přibírat dalšího člena. Pokud však bude zpěvák hrát i na kytaru, vše je vyřešeno.
Kromě zmiňovaného alba nabídnete novému členovi také časté výlety do zahraničí. Mám pocit, že hrajete více za hranicemi než u nás. Čím je to způsobené?
Vojta: Nechceme se v České republice okoukat a je to sranda jezdit na větší turné, kdy jsi třeba čtrnáct dní v kuse na cestách a neřešíš nic okolo. Pro kapelu je to zážitek a hlavně se pořád nemotáš jen v České republice. Tento záměr jsme měli od začátku naší existence. Letos se nám povedlo, že jsme kromě cest po Evropě navštívili ještě Rusko.
Ondra: Díky anglickým textům ta možnost je, takže je třeba jí využívat. Další výhodou je fakt, že jsme punk rocková kapela a to se dá dělat takřka bez peněz. Nemusíš skládat zálohy, podepisovat smlouvy. Prostě se dohodneš s lidma a je to. Je to dost o důvěře a spolehlivosti. V Rusku se o tebe skvěle starají lidé, které jsi nikdy neviděl a čtrnáct dní tě najednou mají na krku. A nedělají to pro prachy, ale z radosti a nadšení.
Máte za sebou turné jak v Rusku, tak Anglii. V čem jsou koncertní šňůry v těchto zemích odlišné?
Vojta: Rusko je divočejší. Lidé tam nejsou přesyceni zahraniční produkcí, které tam není tolik. Domácí kapely jsou na vysoké úrovni, takže se nedá říct, že jim tam vezeš bůh ví co. Dobrou hudbu znají a umí jí dělat. Ale nadšení z toho, že přijede zahraniční kapela, je na nich znát. V Anglii je to úplně jinak. Tam na to každej sere. Pořadatelé i lidé. Byli jsme sice předem varování třeba od kolegů Born To Lose, ale chtěli jsme to zkusit. Do Anglie jezdí mraky kapel, lidi to už přestává bavit a mají toho plné zuby. I na velké kapely, na které je u nás narvaná Lucerna tam přijde sto lidí. Nenechají tě tam ani vyspat, když přijde promotér tak jsi rád. V Rusku pro tebe udělají první a poslední.
A co zážitky z Ruska? Jak na vás tato země působila?
Ondra: Všechno je tam ve strašným stavu - zdemolovaný a neudržovaný.Třeba na dálnici jedeš maximálně sto deset, jinak by sis urval nápravu. Lidé tam podle mě řeší úplně něco jiného, než prostředí kolem sebe. Bylo na nich znát, že nemají vypěstovaný vztah k okolí a osobnímu vlastnictví. Byli jsme u rodičů pořadatele, jeho táta byl v invalidním důchodu, máma přišla z práce a pustili si televizi, seděli na posteli a kouřili. Zahrada byla plná bordelu, flašek od chlastu a je to vůbec nezajímalo. Večer přijdou sousedi, popijou a tyhle věci neřeší. Mě přijde, že tam chybí tak sto let vývoje, například tam vidíš roubenku a hned za ní je panelák, nic mezi tím. Když nejseš třeba v Petrohradě, kterej mi připomínal Prahu 80.let (špinavou a přesto hezkou), nebo Moskvě, tak si připadáš jak ve špatnym snu. Lidé, které jsme poznali. byli skvělí a fakt obdivuju jejich nadšení a vytrvalost, s jakou se tam snaží něco vybudovat. Shrnul bych to dvěma slovy: „vřelost a beznaděj." Osobní vztahy jsou tam však na vysoké úrovni. Všichni jsou na sebe hodní a pomáhají si. Ale třeba Mike, který je z USA si musel myslet, že je v pravěku. My to známe z vyprávění a televize, ale pro něj to bylo něco zatím neviděného. Všechno šedivé, žádné barvy. Po dvou týdnech jsme se dostali do Kyjeva a byli jsme rádi, že vidíme zelenou trávu. Nepřipouštěli jsme si to, ale spadneš tam do ponuré a smutné nálady. A ještě k tomu ty historky co slyšíš. Například nemůžeš s kapelou do zahraničí, když nemáš pas. Ten však dostaneš jen na vojně a myslím si, že ruská vojna musí být peklo. Například jeden organizátor nás chce vidět v Anglii, ale předtím se bude muset oženit se svou dívkou, aby vůbec mohli vycestovat. Mladá holka nemůže odjet sama, protože hrozí, že si v zahraničí někoho najde a vdá se tam. Pak si uvědomíš, jakou máš svobodu, když se nemusíš ženit, abys mohl do zahraničí na fesťák.
Dalo by se říct, že jsou pro ně takové koncerty únikem od reality, která není rozhodně růžová?
Vojta: Upřímně se na koncertech baví a myslím si, že je to pro ně únik z reality. Zasmát se, zatancovat si, vyblbnout se a prostě si to užít.
Ondra: Váží si toho, že jim přijedeš zahrát. Nemají tisíc koncertů za rok, jako my tady. Pro ně jsi vysvobozením z nudy a šedi a díky tomu se chvilku cítí opravdu svobodní. A dávají ti to hodně emočně najevo. Naším úkolem je nezklamat a dát jim nějakou tu energii a podpořit je. Co je tam však šílené jsou náckové...
Rusko a neonacismus je známá dvojice. Rozhodně se dá říct, že náckové v Rusku jsou jedni z nejhorších na světě. Jak se tato skutečnost promítá do společnosti a jak jste to vnímali vy?
Ondra: Klidně bych to mohl označit jako takovou malou občanskou válku. Je to asi sedm let od prvního mrtvého a od té doby se mlátí pořád. Všichni mají nože, teleskopy a často po sobě střílí gumové projektily. Po koncertě se lidé srotí před vchodem a odcházejí v co největší skupině, aby nebyli napadnutelní. Náckové se tam taky nudí a tak se baví tím, že po koncertě chodí a mlátí lidí. Vypadáš trošku jinak a je to skoro o život. Neviděli jsme žádné hákové kříže, jsou to spíše fotbaloví chuligáni.
Vojta: Pro ně je to především zábava. Ale dá se říct že oboustranná– násilí za násilí. Nemají tam rozšířená žádná etnika, takže tam ani nevidíš hákáče a nějakou ideologii. Spíše jde o to být na protistraně a pořádně se řezat. Nejhorší to bylo v Kaluze, kde jsme dohráli a venku už čekali. Hlídala to policie s několika auty a nás poměrně zarazilo, jak se k nám chovali. Když policajti zjistili, že jsme ze „západu“ najednou se o všechny starali. Chodili se uctivě ptát, kdy už nás odvezou a tak. Kluci co to pořádali nás zase vždycky hnali z autobusu rovnou do klubu a z klubu rovnou do paneláku kde se spalo a kalilo.
Ondřej: Třeba kluci z kapely Choix, kteří celý ten ruský dvou týden organizovali, nás nikde nenechávali samotné. Po koncertě nás odvezli na byt, dojeli nám nakoupit, takže často jsme se nikam ani nedostali. Jednou jsme jeli z koncertu a viděli jsme skupinu nácků – žádný bombery, prostě kluci v teplácích jak je v Rusku zvykem. A řidič nám hned nabídl, zda si na ně chceme zastřílet. Musím uznat, že jsme radši zaveleli, ať nás zaveze na jídlo. (smích)
To, že nemáte rádi nácky je známá věc (kdo by taky měl). Hrajete pod hlavičkou Good Night White Pride, bojujete proti neonacismu na koncertech. Změnila se něco od doby, kdy se s tímto začalo?
Vojta: Řekl bych, že především udržujeme pozice. Chceme vést mladé k tomu, která cesta je podle nás správná.
Ondra: Spíše než jím říkat, že naše cesta je správná, jim chceme vštípit, že být nácek je na hovno. V tomto odvětví je naštěstí dobrá informovanost a my můžeme mladé nějakým způsobem vychovávat. Já třeba mám rád hip hop a tam nic takového nefunguje. Přijde Rytmus, řekne že násilí je fajn, někoho zmlátí a děcka ho mají za idol. Hloupější rappeři zpívají akorát o tom, že někomu rozbijou držku a pojebou matku. Žádný předávání informací, žádný vedení k nenásilí, k toleranci, pomoci slabším, žádný odmítnutí rasismu a zvrácenejch totalitních ideologií. Tady hrozí nebezpečí, že se k nám dostane nazi hip hop.
To si myslím, že bude bohužel jen otázka času. V zahraničí, konkrétně třeba v Rusku či Německu je to běžný doplněk nazi hudby, který má právě oslovit mladé posluchače…
Ondra: Ale tady naštěstí vládnou PSH, což jsou bývali squateři a antifáci. Spoléhám na ně, že toto nedopustí.
Vojta: Rád bych dodal že kampaně GNWP nevybízí k násilí, ale apelují na zdravý rozum v 21.století. Ve znaku je sice jedna postava co mlátí druhou, je to ale stencil slavné fotky, kde takovej bezdomovec v sandálech (černoch), skáče a dává na frak strašně namakanýmu náckovi. Takový vtip. který bohužel každý nerozpozná. Každopádně tady v Čechách to s náckama není až tak hrozné. Věřím že je to zásluha právě i GNWP.
Ondra: Já bych si přál, aby se s nimi lidé alespoň nekamarádili. Subkulturu jim nikdy nesebereme, to je jasné. Ale tak je pojďme vytlačit na okraj. Když jsou na hudební akci, která je navíc pod hlavičkou GNWP, tak jim řekneme, ať odejdou. My proti něčemu zpíváme a oni na nás vesele koukají. Ani neprovokují, ale jejich přítomnost na takové akci mi vadí.
Vojta: Hlavně je vždy nepoznáš. Už nenosí bombery a vysoký boty. Dokonce se už zvládají i nagelovat. Každopádně Thor Steinar a dalších pár značek nepřehlídneš. Tím jasně dávají najevo odkud jsou. Klidně je necháváme vyvést z klubů a vrátíme jim vstup. Nemusíš jim rozkopat a rozmačkat hlavy před klubem. Stačí jim dát najevo, že je tam nechceš. Problém je třeba u festivalových ochranek. Ty xichty znáš, ale nemůžeš jim nic, když je nezaměstnáváš. Ale jak vidím u někoho z ochranky Thor Steinar, řeknu pořadateli, že nehodlám být na jedné fotce s náckem ať ho místo podia pošle hlídat hnůj.
Ondra: Ať si chodí na svoje akce. Nejvíc mě štve, že si snaží získat lidi. Když máš bílý tkaničky po kolena, maskáče a zeleného bombera a knírek, tak je každému jasný že jsi debil. Ale často se mi stává, že potkám kluka, který vypadá třeba jako já. Akorát má jiný nápis na tričku, třeba něco s číslem 88. Nezasvěcenej člověk těžko pozná, že je to nácek. Ten kluk vypadá dobře, není to zabiják extremista od pohledu. Když mi bylo čtrnáct, tak se mi líbili punkáči nejdřív pro to jak vypadají, až pak jsem zjišťoval, o čem to je. Kdyby mi bylo čtrnáct teď, tak by se mi třeba líbil právě tenhle typ nácků. Takhle získávají mladé lidi. Museli změnit přístup, jinak by zůstalo jen pár exotů v zoo. Strašně záleží na tom, kdo Tě obklopuje, v čem vyrůstáš a jako teenager si nevybereš. Takže než v osmnácti zjistíš, že si udělal pitomost můžeš napáchat nenávratný škody. Třeba někomu na zdraví.
LINE UP:
-11.00h – Ode Zdi Ke Zdi
-12.00h – Last Ninjas
-13.00h – JZD
-14.00h – Krizový Štáb
-15.00h – Degradace
-16.00h – S.N.A.D.
-17.00h – Vision Days
-18.00h – Inseminační Stanice
-19.00h – The Rocket Dogz
-20.00h – D.P.H.
-21.00h – Pipes And Pints
-22.00h – Muerti
-23.00h – Werglův Pjos
-24.00h – Kohout Plaší Smrt
-01.00h – P.L.H.
Austria biggest Punk-Rock Festival. 2-days full of punk, hardcore, psychobilly, Oi! .....
Friday Line Up:
# THE CASUALTIES (us)
# DEMENTED ARE GO (uk)
# THE TOASTERS (us)
# THE DREADNOUGHTS (can)
# PIPES & PINTS (cz)
# EVIL MOPPED (aut)
# SOUP SHOP (aut)
